1. Chceš být SB? - čti zde
2. Přispěj komentář ZDE
3. Hodnotím blog read here
4. On theme... read here


REKLAMY POUZE SEM XXX!

JINAK



Září 2011

někdy je třeba udělat správné rozhodnutí

19. září 2011 v 17:18 | Šprtucha |  Moje kecy
... ale jenom někdy :D
Třeba jako dneska. Ráno pohodička vstávání do školy, ale tak si řikám: mám si chvílku přispat a ject pak tramvají nebo vstát a jet metrem a bejt hold ve škole brzo? Nakonec vyhrála varianta číslo dvě. A hned u školy jsem byla ráda, že to tak dopadlo... Protože a jelikož, kdybych nakonec jela tou tramvají, nemusela jsem se do školy vůbec dostat a mohla sem hezky ležet v sanitce směr Motol... Trošku au -

Bylo to opravdu štěstí v neštěstí. Když si uvědomím, že jsem mohla skončit mezi tím rozbitým sklem... Vážím si svýho života, protože mám jenom jeden. Když jsem tohle viděla, děkovala sem sama sobě, že jsem ráno nebyla lenoch a vylezla z tý postele dřív.
Taky už se vám stalo něco podobného? Mě asi podruhý v životě, ale znám spousty lidí, komu hrozili stejný neštěstí. Je to hold smůla.Následky srážky tramvají na Plzeňské ulici v Praze
Celý ten dnešek je takový zvláštní... I jsem pak jela dřív ze školy, protože mi nebylo dobře... Hlava byla jako před vybouchnutím. Asi to bylo tím tlakem vzduchu... podle mojí třídní teda :)

Jinak třetí týden ve škole a už mě to nebaví. A myslím, že nejsem sama, že ne? ;) Už ať je sobota :) Máme hasičskou zábavu, tak bude alespoň nějaká sranda :) Už teď se můžete těšit na fotečky ;)

17.9.2011 - Hostivice

19. září 2011 v 17:11 | Šprtucha |  SDH Rudná

Na sobotu 17.9.2011 jsme byli pozváni na hasičské závody do sousední vesnice Hostivice. Bohužel jsme ale neměli kompletní tým a navíc - nemáme zatím ani kompletní vybavení a mašině se jaksi nechce startovat, tak jsme se jeli jen podívat a nechat se inspirovat :) Po prvním kole bylo málem rozhodnuto o pořadí. Jenže k naší rudenské skupince přišel velitel od Jinočan, jestli si to někdo z nás nechce zkusit zaběhnout místo jednoho člena jejich týmu. Nikomu se moc nechtělo, a tak nakonec Petr (náš velitel pro tento den) doporučil mě :D Takže já, Rudeňačka, jsem šla závodit za Jinočany :D Pecka :) Uplně nejvíc jsem byla vyklepaná, ale nakonec jsme to perfektně roztáhli, na první pokus trefili terče a - hádejte - díky mě to vyhráli :D Největší ironie na tom byla, že základem týmu byli Jinočany, a já jakožto pravý proud Rudeňačka a levý proud běžel velitel z Ořecha :D Takže tři "vesnice" se spojili aby mohli vyhrát pohár starosty :D No není to krása? :) Prý to byl jejich nejlepší čas za sezónu :) Jsem na sebe fakt pyšná :D

klik CČ - fotky + video mého prvního útoku :)


sobota na hasičárně x)

19. září 2011 v 16:27 | Šprtucha |  SDH Rudná
Každou sobotu máme brigády :) Většinou hodně silně pracovní :) Tahle byla ale silně odpočinková :D Je to poznat i z fotek :) Z nás jednou vyroste skvělá výjezdová jednotka :)

http://a6.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-ash4/316651_269888686356683_100000066606590_1176052_6091905_n.jpg

V popředí já a zamnou Denis :) Velitel nás Juniorů :)

fotky z tréninku :)

19. září 2011 v 16:16 | Šprtucha |  SDH Rudná
Připravit, pozor, start!
A makám makám makám! To jsou naše sportovní soboty :)

http://a4.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-ash4/304625_2082487901610_1227467294_31915714_1393949822_n.jpg

http://a8.sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc7/298586_2082500661929_1227467294_31915721_1678346860_n.jpg

Já a Kuba :) Hlavní táhla týmu :) Kuba na rozdělovači, a já pravý proudař :)

Už se hrozně těšíme na naše první oficiální závody :) Snad 8.října Jinočany :) Se uvidí :)


ta pomíjivost bolí nejvíc

15. září 2011 v 15:02 | Šprtucha |  Moje kecy
lověk by si neměl vyvíjet závlislost na něčem, co je tak pomíjivé, jako láska."
(Katie Panenková)

A je to pravda, nebo ne? :) Člověk se zamiluje, je schopen dát tomu člověku všechno co má. Stane se pro něj životem co žije, vodou, co pije, vzduchem co dýchá, vůní, co čichá. Nikdo jiný, pro něj neexistuje.
A pak najednou přijde zlom - přijde rozchod, a s ním odchod všeho krásného, všeho, na co si naše tělo tak zvyklo. Všeho, čemu se říká láska. U někoho to trvá pár dní, u někoho pár týdnů, někdy pár měsíců až roky. Ale jak se říká - čas zahojí všechno. Jenže nikdo už vám neřekne, jak dlouho vás to bude bolet. A poté to už člověka jen vnitřně užírá.
Mluvím z vlastní zkušenosti. Když jsem o prázdninách odjela na dovolenou, měla jsem všechno. Perfektní život plný lásky a plný jednoho chlapa, který mi byl vším. Stačilo, abych se od něj na týden odloučila a on mě dokázal podvést, rozejít se a přestěhovat se k "milence". Zbytek prázdnin jsem se jenom trápila. Nebyl totiž týden, kdy by jsme se neviděli, a to se vám pak pořád připomíná když toho dotyčného vídáte. U mě funguje alespoň 14 dní bez jeho kontaktu a jsem z první fáze venku. Jenže, k mé smůle, jsem v první fázi zůstala až do konce prvního záříjového týdne (měsíc). Pak přišla fáze dvě: nesnášenlivost. Tu asi znáte všichni :) Není nutné to teda popisovat :) Včera na mě vlezla fáze číslo tři: lhostejnost :) A to je ten nejlepší pocit ze všech :) Ten člověk je mi úplně ukradenej, když ho vidím, jenom se mu směju a říkám si, dobře že už spolu nejsme :) Pomalu ale jistě se příblíží fáze číslo čtyři: opětovný stesk. Doufám, že přijde za dlouho a bude co nejkratší :)
A co vy? Jak prožíváte svoje rozchody?
Jedete si taky sedmifázovku jako já? x)


středy vedou!

14. září 2011 v 9:25 | Šprtucha |  Moje kecy
Jojojojoj! Loni jsem si zhruba touhle dobou stěžovala, jak máme ve středu hrozný rozvrh :D Letos je to megadobrý :)
Původně jsem to chtěla dneska ráno zabalit, usnout v metru a zatáhnout tak první hodinku, dvě. Nakonec sem si to ale rozmyslela :) Nevím, asi se ve mě ozvalo svědomí nebo co :)
Ale teď mi to ani vůbec není líto :)
Prvního hodina fyzika - testíček, ale pohodička :) Teďkonc je tu informatika :) Největší ulejvárna :) Pak přijdou další odpočinkový hodiny jako čeština, biologie, dějáček. No a nakonec dvouhodinovka hudebky? No není to paráda? :)
Dneska bude možná první den za celou dobu, kdy se nebudu cítit tak hrozně zneužitá školou :)
Vstávat každý den v šest, vracet se domů na osmou... Upřímně je to hodně náročný...
Ale co :) Už je to jednou život a ten se nejlíp žije s úsměvem :)
Takže hezky vstávat a jde se studovat :)

nekecej a studuj!

11. září 2011 v 19:56 | Šprtucha |  Moje kecy
tak tohle byl docela slušně namáhavý týden :) a to byl teprv první :D
taky vás ta škola tak nechutně vyčerpává? řekněte že jo, ať v tom nejsem sama :D
Jakmile sme znali rozvrh, tak sme si ho chválila, že je bestovej, žádný odpoledky a každý den do dvou hodin. No paráda none?
Avšak všechno má svůj háček :D Jelikož máme 4 patrovou školu, máme rozvrh zařízený tak, aby sme každý den prošli všemi patry :D no není to nádhera, když jdete na první hodinu nějakých 150 schodů? Rozespalý sotva vidíte na cestu a ještě hlídáte abyste nerozlili svůj hrnek s kafem, bez kterého by se den prostě nedal přežít :D
No fuj :)
Ale nějak už se to hold bude muset přežít :) Tenhle týden už nás čekají nějaké ty písemky takže denně ležím v učení.
Jsem totiž ten člověk, co se na základce neučil a tak to teď neumí. Hold se to musím naučit, jinak tím druhákem neprolezu :D
Co vy? taky máte takhle podobný problémy nebo jste na tom líp či hůř? :D

... my story

1. září 2011 v 22:10 | Šprtucha |  On theme...
... nevím proč, ale většinou po každém rozchodu s klukem mě chytne básnická múza a ta mi pomůže se z toho všeho vypsat. Téma týdne je "můj příběh". Tak tady máte kousek toho mého. Moje zatím asi nejpovedenější básnické dílo, které bylo věnováno mému bývalému klukovi - Mirkovi.

the 1th of september

1. září 2011 v 11:50 | Šprtucha |  Moje kecy
jojo. nedá se říct, že by tohle datum člověk nemiloval... Z duše ho nenávidím. Čas nám ukradl prázdniny a opět je před námi nekonečných 10 měsíců prosezených ve škole :( no humus :D
a teď vážně:
Fajn jo škola. Vrátit se tam je sice ze začátku těžký, ale člověk je tvor, který se vesměs zvykne na všechno. Alespoň tu pak máme důvod ráno vstát a neproležet celý den v posteli, jak nám bylo zvykem během července a srpna :) Škola je hold přeci jenom základ života. A základy se vždycky musí stavit pevný, jinak se vám na nich celý život zhroutí a spadne vám na hlavu :) Nepříjemná představa :)
U nás na škole /gympl/ se říká, že druhák je nejtěžší ročník. Upřímně - mám takový pocit, že je to asi pravda.. Když je člověk v prváku, je pořád takový vyjukaný a kde co se mu odpouští právě proto, že je prvák. Jakmile vylezet o rok výš, už vás nikdo nešetří. Víte co a jak chodí, nemáte se na co vymlouvat.. Jo opravdu se na tenhle rok těším... Což pak třeťák. Příde pohodička, lahodička. Jsou z vás starý mazáci a učitelé na vás pomalu nemají nervy protože už si děláte, co chcete - aby ne, už vám přeci bylo 18 :D No a pak přijde poslední rok a s ním maturita. Od učitelů máte jak volnost tak pěknej nářez. Ale od půlky školního roku už si jedete svůj režim. Co víc si přát.

A jak to vidíte vy? A vůbec, s jakým ročníkem se letos budete rvát? :D